To to takhle Kutlochovi jednou zase moc kecalo, aniž by si uvědomil, co si tím může způsobit. Lenka samozřejmě registrovala každé slůvko svého milého odvážlivce a když pak došlo na rozhodování, jaké překvapení by bylo hodno blížících se kulatin, bylo jasno. Už čtvrt století tu Kutloch dupe po zemi, tak ho jednou konečně necháme taky vynést do vzduchu. Teda hlavně proto, aby se na tu zem zase mohl (v i na dále použitelném neděleném balení) vrátit a aby poznal jaké to je, když člověk na té zemi zrovna nestojí. Prý si to přál.... Měl štěstí, skutečně si to přál i při plném vědomí. A toto přání bylo vyslyšeno...: "Všichni, kdo jste ho měli rádi, vemte to cestou na zakončení přes letiště v Novém Městě nad Metují. Sraz po 9 hodině..."