Chebský hrad bývá označován dokonce za jednu z nejkrásnějších středoevropských památek románského stavitelství. Na místě dnešního hradu se předpokládá starší slovanské osídlení, které bylo od konce 10. století chráněno opevněným hradištěm. Koncem 11. století se oblast stala součástí severní bavorské marky v té době spravované hrabaty z Vohburgu. Těm přestalo počátkem 12. století staré hradiště stačit a proto se pustili do stavby nového hradu. Již roku 1135 z něj byla vykonávána správa. Roku 1146 připadlo Chebsko řiši a císař Konrád III. štaufský jej podřídil přímo svým příbuzným, takže po jeho smrti jej zdědil jeho syn Friedrich a po jeho smrti roku 1167 bratranec Friedrich Barbarossa. Ten mu přisuzoval velký význam a nejpozději roku 1179 rozhodl o založení nového hradu jako sídla císaře, falce. Roku 1183 již musela být podstatná část stavby hotova. Jeho bývalé podhradí se rychle měnilo ve výstavné a bohaté říšské město, které velmi brzy získalo významné politické a hospodářské postavení. Barbarossův hrad sloužil v takřka nezměněné podobě až do poloviny 15. století, kdy došlo k výraznějším zásahům. V dalších letech byl úměrně poklesu svého významu jen udržován a pomalu chátral. Roku 1634 byli v tzv. Gordonově domě vedle císařské falce zavražděni Valdštejnovi důstojníci. Druhá polovina třicetileté války výrazně přispěla k dalšímu chátrání falce. Roku 1631 byl Cheb obsazen Sasy, o rok později dobyt císařskou armádou a roku 1647 obléhán Švédy. Na rozkaz Ferdinanda III. byl v letech 1652-73 hrad přestavěn v barokní pevnost. Práce však pokračovaly pomalu a pevnost zaostávala za překotným rozvojem vojenství té doby. I proto byl roku 1742 Cheb během pouhých čtyř dní dobyt saským a francouzským vojskem a o dva roky později zase císařskými. Pevnost byla sice ještě v 50. letech opravována, ale starý hrad již zůstal ve zříceninách. Roku 1808 byla pevnost úředně zrušena a byla přikázána její likvidace. Roku 1895 byl hrad předán do majetku města s podmínkou, že bude udržován jako památka. (http://hrady.dejiny.cz/cheb/)