|
|
 |
|
| Další velikán novodobých dějin, Alexandr Ivanovič Lebeď, voják a politik. Internet praví mj. toto: ..většinu svého profesionálního života prožil v armádě ... značně nonkonformním politikem, který svými výroky provokoval jak ruský politický establishment, tak i příslušníky opozice. I po vstupu do politiky v polovině 90. let se nadále profiloval jako představitel a patron ruských ozbrojených sil. Lebeďova kariéra odstartovala v Afghánistánu, kde velel jedné z ruských divizí. Koncem 80. let se pak jako příslušník speciálních jednotek zúčastnil mnoha důležitých operací, například v Baku, Tbilisi, ale i v Moskvě při pokusu o komunistický puč v srpnu 1991. Mediálně se zviditelnil během konfliktu v Podněstří, kdy označil moldavskou vládu za „fašistickou kliku, která provádí genocidu ruského etnika“. Vrchol své popularity zažíval v roce 1996 v souvislosti s čečenskou krizí. Po obrovském úspěchu v prvním kole prezidentských voleb v květnu 1996 (získal 14,5 % hlasů) se Jelcin snažil dostat Lebedě pod svou kontrolu a nabídl mu post tajemníka Rady bezpečnosti a poradce pro národní bezpečnost. Alexander Lebeď tak dostal přímou odpovědnost za situaci v Čečensku a realizaci jednoho z hlavních předvolebních Jelcinových slibů - dosáhnout míru v této oblasti. Tímto manévrem se Jelcin zároveň snažil Lebedě politicky znemožnit. Kontroverzní výroky generála Lebedě mu nepřidávaly na popularitě mezi vládními kruhy. „Hlavní viníci konfliktu jsou v Moskvě a měli by vysvětlit, kam mizí milióny litrů ropy a peníze určené na obnovu Čečenska,“ prohlásil Lebeď. Byl rovněž jedním z mála ruských politiků, který požadoval uspořádaní referenda o samostatnosti Čečenska, pokud se jeho občané pro tuto volbu rozhodnou. Navzdory četným obstrukcím ze strany generála Pulikovského, ministra Rodionova a jiných aktérů prvního čečenského konfliktu se však Lebeďovi podařilo najít cestu ke kompromisu. Během srpna 1996 se několikrát setkal s představiteli čečenských separatistů a 31. srpna 1996 byla v dagestánském Chasavjurtu Lebeděm, Maschadovem, Chartamovem a Abumuslimovem podepsán dokument nazvaný „Společná deklarace a principy oboustranných vztahů“. Tato smlouva mezi Ruskou federací a Čečenskou republikou Ičkerija ukončila první čečenskou válku. Několik měsíců poté byl Lebeď zbaven postu a od té doby žil poměrně stranou hlavní scény ruské politiky. Ani po zvolení do funkce gubernátora Krasnojarského kraje v květnu 1998 se však Lebeď nepřestal angažovat v Čečensku. Od června 1998 řídil a předsedal organizaci, která pomáhala pátrat po zmizelých příslušnících ruských jednotek. Zemřel v roce 2002 podle ruských úřadů na následky zranění, které utrpěl při havárii své helikoptéry typu Mi-8 nedaleko města Jermakovskaja v Krasnojarském kraji, přičemž oficiální příčinou nehody byla mlha, dezorientace pilota a náraz do drátů vysokého napětí. Kolem celého případu však existuje řada různých neoficiálních teorií - podle některých z nich se stal obětí atentátu, za kterým stál buďto Vladimir Putin v rámci svého tažení proti příliš samostatným gubernátorům nebo, což se uvádí ještě častěji, Lebeďovi konkurenti, s nimiž vedl válku o ovládnutí klíčových průmyslových podniků. Důkazy pro žádnou z těchto hypotéz ovšem neexistují. (http://www.watchdog.cz/ , poslední odstavec wikipedia ) |
|
| Počet fotek: 525 | Poslední aktualizace: 11.2.11 16:01 | Nápověda | |