Prostor průsmyku Velkého Sv. Bernarda (Col du Grand Saint Bernard) trochu z odstupu, při pohledu z jihu, od Itálie. Silnice prochází přímo mezi budovami hospicu (dnes i muzeum a hotel), ale tranzitní dopravě slouží od roku 1963 tunel o délce 5 828 m. Průsmyk ležící ve výšce 2 473 m znali již Keltové, využívali jej Římané, Longobardi, vojska Německých císařů Karla IV., Jindřicha IV. či Fridricha Barbarossy. Připomínán je i přechod Napoleona s 30 000 vojáky v roce 1800 (neuhrazené závazky místním obyvatelům, které zamindrákovaný císař při svém tažení využil k přenášení např. děl řešili politici ještě koncem 20. století).
Římané zde pro odvrácení nepřízně hor a udržení ochrany Boží vystavěli chrám Jupitera Poeninuse. Po ukončení římského vlivu místo zpustlo a pro nezřídka strastiplný přechod nehostinnými horami opět nebylo místo odpočinku. Až v roce 1049 zde Bernard z Mentonu, arciděkan z Aosty, založil útulek (hospitál či hospic) pro pocestné a dal tak místu jméno. Svěřil jej komunitě mnichů řádu Augustiniánů, kteří zde poslání poskytovat přístřeší plnili takřka po tisíc let.
Koncem 17. století zde přibyl kostel v barkoním stylu.