Hrad Rožmberk, 20.8.2017/MIR

Hrad Rožmberk, 20.8.2017

MIR_0115.jpg - Rožmberk byl postaven na důležité obchodní stezce vedoucí z Čech vyšebrodským průsmykem bohatého horního Podunají. S původním německým názvem Rosenberg je poprvé zmiňován v roce 1250 za vlády krále Václava I. Za života pravděpodobného zakladatele hradu Voka I. z Rožmberka (+ 1262) i jeho nejbližších potomků byl hrad obydlím vladaře a centrem panství. Vok I. z Rožmberka byl vnukem Vítka I. z Prčice (+ 1194), zakladatele Vítkovců (pánů z Růže) a synem Vítka III. mladšího z Prčice a Plankenbergu (+ 1250), který je považován za zakladatele pánů z Rožmberka . Další synové Vítka I. pak byli zakladateli dalších větví Vítkovců - pánů z Hradce, z Krumlova, z Landštejna a z Řečice. Když v roce 1302 vymřel rod pánů z Krumlova, přestěhovali se páni z Rožmberka do Českého Krumlova. V roce 1551 byla rodová panství postoupena šestnáctiletému Vilémovi z Rožmberka. Do této doby spadají počátky intenzívní stavební činnosti na Rožmberku. Toto období také náleží k nejslavnějším v rožmberských dějinách. Po jeho smrti se v roce 1592 ujímá panství Petr Vok (1539 - 1611), za jehož vlády byly na hradě upravovány pod vlivem italské renesance některé interiéry. Petr Vok zemřel bezdětný a stal se tak posledním členem rodu Rožmberků. Již v roce 1597?1601 postoupil rožmberské panství synovci Janu Zrinskému ze Serynu (syn hraběte Mikuláše Zrinského a sestry Evy rozené z Rožmberka). Ten nechal provést velkorysé úpravy interiérů v duchu manýrismu. Z gotického hradu se stalo pohodlné renesanční sídlo. Po nečekaně brzké smrti Zrinského (1612) se dědici celého rožmberského dominia stali Švamberkové - podle smlouvy uzavřené mezi rody roku 1484 o vzájemném dědictví mezi Rožmberky a Švamberky, v případě vymření jednoho z rodů. Proto už přenechání panství Janu Zrinskému (1568 - 1612) mělo vyvolat u Švamberků protesty (o to více, když se svou smrtí Petr Vok přenechal Zrinskému také Třeboň a Vyšší Brod), Petr Vok se však v roce 1610 smluvně zavázal, že po Zrinském přejdou majetky na Švamberky. Prvním vlastníkem Rožmberka z tohoto rodu byl Jan Jiří ze Švamberka (1548 / 1555 - 1617), který své bohatství doplnil mj. i o Nové Hrady a Třeboň. Jeho syn a dědic, Petr II. ze Šv., se prosadil jako vůdčí osobnost české stavovské opozice proti císaři Ferdinandu II. Habsburskému. Po smrti Petra II. (1620) tak byl majetek rodu konfiskován a Ferdinand II. v témže roce za prokázané služby v porážce českého stavovského povstání a za finanční půjčku (a také namísto úhrady žoldu, na kterou neměl) daroval panství Nové Hrady, Rožmberk, Libějovice a tvrze Žumberk a Cuknštejn veliteli císařských vojsk Karlu Bonaventurovi Buquoyovi. V držení šlechtického rodu Buquoyů byl hrad až do roku 1945. Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814 - 1883) byl vášnivým sběratelem uměleckých a historických předmětů. V duchu romantického cítění 19. století realizoval velkolepý plán a přebudoval Rožmberk na rodové muzeum. Rozsáhlé stavební úpravy byly provedeny ve stylu romantizující gotiky a vzhled hradu se radikálně změnil. Hrad, který tak dostal svou konečnou podobu, byl zpřístupněn veřejnosti, a to již v roce 1851. ( částečně také s využitím stránky hradu ).

Rožmberk byl postaven na důležité obchodní stezce vedoucí z Čech vyšebrodským průsmykem bohatého horního Podunají. S původním německým názvem Rosenberg je poprvé zmiňován v roce 1250 za vlády krále Václava I. Za života pravděpodobného zakladatele hradu Voka I. z Rožmberka (+ 1262) i jeho nejbližších potomků byl hrad obydlím vladaře a centrem panství. Vok I. z Rožmberka byl vnukem Vítka I. z Prčice (+ 1194), zakladatele Vítkovců (pánů z Růže) a synem Vítka III. mladšího z Prčice a Plankenbergu (+ 1250), který je považován za zakladatele pánů z Rožmberka. Další synové Vítka I. pak byli zakladateli dalších větví Vítkovců - pánů z Hradce, z Krumlova, z Landštejna a z Řečice. Když v roce 1302 vymřel rod pánů z Krumlova, přestěhovali se páni z Rožmberka do Českého Krumlova. V roce 1551 byla rodová panství postoupena šestnáctiletému Vilémovi z Rožmberka. Do této doby spadají počátky intenzívní stavební činnosti na Rožmberku. Toto období také náleží k nejslavnějším v rožmberských dějinách. Po jeho smrti se v roce 1592 ujímá panství Petr Vok (1539 - 1611), za jehož vlády byly na hradě upravovány pod vlivem italské renesance některé interiéry. Petr Vok zemřel bezdětný a stal se tak posledním členem rodu Rožmberků. Již v roce 1597?1601 postoupil rožmberské panství synovci Janu Zrinskému ze Serynu (syn hraběte Mikuláše Zrinského a sestry Evy rozené z Rožmberka). Ten nechal provést velkorysé úpravy interiérů v duchu manýrismu. Z gotického hradu se stalo pohodlné renesanční sídlo. Po nečekaně brzké smrti Zrinského (1612) se dědici celého rožmberského dominia stali Švamberkové - podle smlouvy uzavřené mezi rody roku 1484 o vzájemném dědictví mezi Rožmberky a Švamberky, v případě vymření jednoho z rodů. Proto už přenechání panství Janu Zrinskému (1568 - 1612) mělo vyvolat u Švamberků protesty (o to více, když se svou smrtí Petr Vok přenechal Zrinskému také Třeboň a Vyšší Brod), Petr Vok se však v roce 1610 smluvně zavázal, že po Zrinském přejdou majetky na Švamberky. Prvním vlastníkem Rožmberka z tohoto rodu byl Jan Jiří ze Švamberka (1548 / 1555 - 1617), který své bohatství doplnil mj. i o Nové Hrady a Třeboň. Jeho syn a dědic, Petr II. ze Šv., se prosadil jako vůdčí osobnost české stavovské opozice proti císaři Ferdinandu II. Habsburskému. Po smrti Petra II. (1620) tak byl majetek rodu konfiskován a Ferdinand II. v témže roce za prokázané služby v porážce českého stavovského povstání a za finanční půjčku (a také namísto úhrady žoldu, na kterou neměl) daroval panství Nové Hrady, Rožmberk, Libějovice a tvrze Žumberk a Cuknštejn veliteli císařských vojsk Karlu Bonaventurovi Buquoyovi. V držení šlechtického rodu Buquoyů byl hrad až do roku 1945. Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814 - 1883) byl vášnivým sběratelem uměleckých a historických předmětů. V duchu romantického cítění 19. století realizoval velkolepý plán a přebudoval Rožmberk na rodové muzeum. Rozsáhlé stavební úpravy byly provedeny ve stylu romantizující gotiky a vzhled hradu se radikálně změnil. Hrad, který tak dostal svou konečnou podobu, byl zpřístupněn veřejnosti, a to již v roce 1851. (částečně také s využitím stránky hradu).
Fotoaparát: Canon EOS-1D Mark III \| Datum: 20.8.17 8:46 \| Citlivost ISO: 100 \| Expoziční čas: 1/125s \| Clona: 14.0 \| Ohnisková vzdálenost: 40,0mm (~50.5mm)
Počet fotek: 53 \| Nápověda