Informace v muzeu přímo udávají, že rytiny vyobrazující plemeno psa, podobné krátkosrstému Svatobernardskému, staré přes 3 tisíciletí, byly nalezeny v zadní Asýrii. Prostřednictvím obchodu nebo vojenských tažení se pak rozšířil do Řecka, následně do Říma a poté i dále na sever. Okolo roku 1350 se hlava Bernardýna objevuje v erbech některých vznečených rodin. V průsmyku se však objevil zřejmě až v letech 1660-70, pravděopodobně jako dar některé z bohatých rodin z kantonu Valais či Vaud. Chov psů zde pak záznamy ve zdejších dokumentech nepřímo dokládají od roku 1700 (zmínka o zhotovení kola poháněného dokola chodícím psem).
V polovině 19. století se zdejší chov ocitl v krizi, kvůli přílišné pokrevní příbuznosti. V roce 1855 bylo zahájeno křížení s Novofoundlandským psem, s cílem přinést chovaným psům více inteligence a síly. Záměr o oživení chovu se zdařil, v roce 1867 představil Henry Schumacher na výstavě v Paříži Svatobernardského psa a v roce 1884 byl založen švýcarský klub věnovaný tomuto plemeni. Ještě koncem 19. století se obyvatelé Svatobernardského hospicu dočkali překvapení, když se narodili první štěňátka dlouhosrstých psů, jaké známe dnes. (Přeloženo z http://www.fondation-barry.ch/historique.htm)