Po dvě staletí byli Bernardýni věrnými druhy zdejších mnichů, nejen jako lavinoví a pátrací psi, ale i jako hlídači hospicu a doprovod zdejších pocestných. Někdy v 60.-70. letech 20. st. již Bernardýni začali ztrácet svoji legendární roli a přednost dostali lehčí a obratnější ovčáci (např. němečtí), mj. i kvůli využívání vrtulníků pro záchranné akce, v nichž je menší hmotnost a objem výhodou. Dnes už je zdejší chov provozován již z úcty k tradici a pro potěšení turistů, každým rokem je několik psů také prodáno do jiných chovů. Pobývají zd ejiž jen přes letní sezónu, zimu tráví v Martigny.